Večer na lodi
Večery na jachtě jsou opravdu kouzelné. Tiché šplouchání vln o trup lodi, vítr utichá, loď se pomalu pohupuje a večerní vzduch voní mořem.
Sedím sám na přídi a čtu si Oceán v kapce rosy, jednou z povídek je čínský příběh o želvě a dvou jeřábech popelavých. Želva byla protivná a hartusivá, ale jeřábi ji měli rádi. Všichni žili u jezera, které ale postupně vysychalo až jim nezbylo, než se přemístit více na sever. Želva prosila oba jeřáby, aby ji vzali s sebou, ale protože by ji ani jeden z nich neunesl tak vymysleli, že mezi sebe vezmou větev, kterou každý z nich uchopí za jeden konec, a želva se zakousne do větve uprostřed, a tak ji ponesou. Jen ji varovali, aby hlavně neotvírala po cestě ústa, neboť by ji po následném pádu ani její pevný krunýř nezachránil.
Jak letěli nad krajinou, všimli si jich rolníci pracující na poli.
„Podívejte, jaká to je chytrá želva!“ volali.
„Nechá se nosit dvěma jeřáby!“
Želva si dala dobrý pozor, aby jim neodpověděla, a místo toho se raději ještě pevněji zakousla do větvě. Když přelétali nad městem, zezdola k nim opět dolehly obdivné výkřiky.
„To je snad želví královna! To je ale důmyslný způsob cestování!“
Želva si vychutnávala pochvalné volání a nesmírně jí to lichotilo.
Později, když už jeřábi začali být unavení a hledali místo, kde by si odpočinuli, přelétali právě nad loukami, kde si jich všimli malí pasáčci. Želva napínala uši, aby si poslechla další pochvaly, ale pasáčci zvolali:
„Podívejte na ty dva jeřáby, jak si nesou tu vypasenou želvu, aby si na ní pochutnali! Ti jsou ale chytří!“
„Hlupáci! Ničemu nerozumíte!“ chtěla na ně želva zlostně zavolat, ale jak otevřela pusu, pustila se větve a zřítila se na zem, kde se roztříštila na padrť. Jeřábi ještě chvíli smutně kroužili nad mrtvou přítelkyní a pak zmizeli v dáli.
Ze čtení mě vytrhlo hlasité šplouchnutí následované přívalem nadávek. Liborovi spadlo do vody pivo.