Sám doma
Dnes mi volala M. z Dubaje, moře tam má přes třicet stupňů, nikomu se nic nechce, a tak holky dělají přesně to, co chtěly – nic. Zato já teď nemůžu dělat, co bych chtěl, a co bych měl dělat, se mi nechce.
Rázně proto zavírám notebook se všemi otevřenými excelovskými okny a listy a kontingenčními tabulkami a rozhlížím se po bytě. Je uklizeno, tak sedám k pianu abych zjistil, co jsem už zase hrát zapomněl. Rozmotám a zase smotám lano. Sním prošlý jogurt z lednice. Vyměním žárovku v šatně. Vytahuju z knihovny Sestru od Jáchyma Topola, venku začíná drobně pršet. To je ono.
Dolce far niente.