Left Sidebar

U Quasimoda to vře. Tenhle berlínský klub je právě narvaný k prasknutí a těžkým vzduchem k nám proniká nezaměnitelný hlas Big Daddy Wilsona pějícího jednu ze svých úžasných pecek. Je tu vedro, pach desítek extaticky se kroutících těl tě udeří do nosu hned po vstupu, ale Markovi je to jedno, hlavně že tu mají pivo, ne tu břečku pro turisty, ale opravdové německé pivo. Celé odpoledne mě vláčel po Kreuzbergu, "tady stála berlínská zeď", tady jsem kdysi bydlel a tady stávala ta jednoruká prostitutka, která chtěla být zpěvačkou. Teď stojí u baru a žíznivě hltá, zatímco já netrpělivě postávám opodál,

Začalo to nevinně jako vždycky. - „Chtěla bych taky jednou jet na nějakou normální dovolenou,“ přičemž její důraz na slovo "normální" mě donutil zpozornět a zvednout oči od nejnovějšího čísla časopisu Jachting.- „Jak to myslíš, normální?“- „No jako s cestovkou a odpočívat, ne jenom lozit po horách, spát v autě nebo zvracet z mořské nemoci.“- „Vždyť ale taky jezdíme…“- „Prostě jsem nám koupila v září zájezd na Korfu!“ A tak jsme jeli jako „koupáci“ na Korfu. Po třech dnech na pláži (a přečtení všech tří nových knížek, které jsem si stáhnul do čtečky) jsem toho měl ale dost a zavelel k radikální

Po třech dnech v hektickém centru Amsterodamu jsme si vyrazili odpočinout do Belgie. Most Zeelandbrug přejíždíme ještě v ranní mlze a před polednem už parkujeme v Brugách. V centru se sjíždíme čokoládou, makronkami z McDonaldu a pečenými vaflemi. Korzování ve stínu podél kanálů má na nás blahodárný účinek, i když je tu asi o polovinu míň lidí než v samotném centru, pořád je to tu jako na Václavském náměstí. Ale změna je to příjemná. Rozhodujeme se, co dál - vzhledem k dojmu, jaký na mě toto krásné město trpící overturismem zanechalo, bych se podívat do Bruselu, ale taky máme jedinečnou možnost

Pětiletá Laura mě ráno po příchodu do kuchyně přivítala mlčením, ale podle jejího ostentativně zamračeného pohledu jsem poznal, že můj příchod zaregistrovala. Zřejmě ještě stále nedokázala překousnout svoji včerejší prohru ve vikinských šachách. Popřál jsem jí německy dobré ráno a usadil se vedle Sáry přesně na místo, na které jen chvilku před tím rozpatlala lžičkou ovesnou kaši. Když jsem si převlékl kalhoty a znovu se vrátil do kuchyně, Laura už byla pryč. Odpoledne bylo veselejší. Jeli jsme do Osnabrücku nakoupit a prohlédnout si město. V roce 1648 byl ve zdejší radnici uzavřen Vestfálský mír, kterým skončila třicetiletá válka. Markéta začala svůj