Kučínovy deníky
Někdy v roce 2011 mě Roman, jeden z mých tehdejších spolužáků, zcela ohromil svým diářem, který vypadal jako z jiného světa. Snad žádná stránka nebyla stejná a mezi nimi byly svázány staré fotografie a pohlednice, staré dopisy, útržky z novin, úryvky knih nebo třeba jen vlepená stará jízdenka z vlaku. Něco bylo česky, něco španělsky nebo anglicky.
Tyto jedinečné diáře vyrábí Romanův bratr – Kučín. Na svých cestách sbírá náhodně objevené tiskoviny a fotografie, které leckdy loví ze dna odpadkových kontejnerů, pak z nich vyrábí originální diáře a zápisníky a prodává je na webu deafmessanger.com.
Mám doma zápisník Moleskine i luxusní Espinal of London, ale tyhle Deaf Messanger výtvory mám stejně nejraději. Hrozně mě baví, jak všichni nevěřícně koukají, když na schůzce odložím iPad a začnu si dělat poznámky do diáře od Kučína.
A tohle je on, Kučín, skrze úryvek z jeho blogu:
„Jdu si tak po ulici. Specham na tramvaj. Na zádech těžký batoh, protože jedu na letiště. Kousek od domu potkám pána, jak se hrabe v popelnici a vytahuje skvostné kousky tiskovin. Kdybych měl tak čas, tak se ho zeptám, jestli mi nechce ty věci prodat – nechci se tam hrabat, když je tam on. Přišel první a tak má přednostníprávo. No a co se nestane. Tramvaj mi ujede před nosem. Tak jdu za pánem a ptám se, co s knihami a starými novinami zamýšlí. Prej do sběrnýho dvora. Tak se ptám pána, jestli mi to neprodá. Ať to nikam nenosí, že já si to odnesu domů. On, že se mu ta myšlenka líbí a ať mu dám stovku. Tak jsem mu dal dvě stovky a odnesl si nákup domů. Miluji Karlín!“