Zase v Káthmándú
Nechce se mi vstávat, ale chci už mít za sebou snídani a vydat se do města. Hned první vykročení na ulici mi nabídne krásně fotogenickou scénu: v ranním slunci sedí na nízké zídce tři malí kluci a hrají nějakou neznámou hru s ošoupanými kartami.
Sotva mě spatří, přestanou hrát a začnou se předvádět: skáčou ze zdi salta, chodí po rukou a nosí se na zádech. Na oplátku jsem jim ukázal těch pár optických iluzí a triků, které jsem se od jednoho souseda kouzelníka kdysi jako dítě naučil já – okamžitě je pochytili a s jásotem začali opakovat.
K Nepal Tourism Board jsem kvůli tomu dorazil o tři čtvrtě hodiny později, nicméně stále bylo zavřeno, a tak usedám na kovové schůdky opodál a rozhlížím se kolem. Netrvalo dlouho a dorazila další evidentně turistka. Pozdravíme se a ona hned usedá na schody vedle mě. Jmenuje se Stefanie, je z Mnichova a pracuje jako doktorka na traumatologii. Do Nepálu se vydala sama na trek kolem Annapuren, o kterém jsem taky uvažoval, ale odrazuje mě to množství lidí, kteří se na trase pohybují. Stefanie mi nicméně během patnácti minut čekání odvyprávěla celý svůj životní příběh, aniž bych přitom položil jedinou otázku nebo aniž by se mezitím na něco eptala ona mně. S permitem v kapse a o několik tisíc rupií lehčí jsem ale o dvě hodiny později konečně skončil v hospodě Kantipur. Sotva jsem usedl ke stolu, už mě zdraví vedle sedící Španěl. Od pohledu bohémský typ, v bavlněné rozhalence s dřevěnými korálky kolem krku sedí rozvalený na židli a huba mu jede ostošest. Jak zjisti, že jsem z Česka, hned se cely rozzáří a začne vzpomínat: chválí hlavně naše pivo a holky. Měl prý kdysi jednu, nějakou Lenku, a ta s ním chtěla neustále souložit, pořád a pořád, úplně všude, až už byl po pár dnech úplně vyčerpaný (rukama naznačuje resuscitaci), cpal do sebe viagry až ho to bolelo, ale jo, to byla paráda, povídá zasněně. Z českých slov zná třeba „hovno“, naučí mě pak ještě něco španělsky, ale za chvíli se i s kamarádem, který celou dobu pouze přikyvoval a upíjel ze své sklenice piva, zvedá a že musí na letiště, letí do Bhútánu.
Zůstalo po něm nedojedené kuře a sklenice pokrytá zasychající pivní pěnou. Chtěl jsem být chvíli zase sám.