V Bruggách
Po třech dnech v hektickém centru Amsterodamu jsme si vyrazili odpočinout do Belgie. Most Zeelandbrug přejíždíme ještě v ranní mlze a před polednem už parkujeme v Brugách.
V centru se sjíždíme čokoládou, makronkami z McDonaldu a pečenými vaflemi. Korzování ve stínu podél kanálů má na nás blahodárný účinek, i když je tu asi o polovinu míň lidí než v samotném centru, pořád je to tu jako na Václavském náměstí. Ale změna je to příjemná. Rozhodujeme se, co dál – vzhledem k dojmu, jaký na mě toto krásné město trpící overturismem zanechalo, bych se podívat do Bruselu, ale taky máme jedinečnou možnost stihnout západ slunce nad kinderdijkskými mlýny. Nakonec vítězí romantika a barevné fotky, takže nakupujeme poslední kilo čokolády na potom a vyrážíme zpět do Nizozemska směr Rotterdam.
Do Kinderdijk k mlýnům přijíždíme už za pozdního odpoledne, právě včas. Nastává tzv. zlatá hodinka a fotit se dá skoro všechno a ze všech úhlů. S nastávajícím soumrakem se už ale jen pozvolna procházíme tak, abychom stihli přívoz přes řeku Lek.
Na prámu jsme s převozníkem sami. Motory tiše hučí a my se sotva znatelně suneme k protějšímu břehu, na kterém se rozsvěcejí první světla. Když rampa skřípavě najíždí na betonový břeh a převozník se s námi mávnutím ruky loučí, tak se nedovedu ubránit pocitu, že opouštíme jeden svět a vjíždíme do druhého. Uháníme dál nocí, skoro nemluvíme. Když se blížíme k Amstru, tak z rádia zpívá Zara Larsson s Clean Bandit, dál mlčíme a pozorujeme ubíhající červenou silnici v paprscích předních světlometů, vlevo míjíme nádherné domky obklopené vodními kanály. Tady bych si dovedl představit žít.