Další rok v Budapešti
V Budapešti už se cítíme skoro jako doma. Známe ty nejlepší burgrárny, víme, kde mají dobré espresso a kam si zajít na snídani. Viděli jsme budovu parlamentu, Budínský hrad, citadelu i baziliku svatého Štěpána. Přesto čas od času narazíme na nový klenot, jako třeba severní část Margitina ostrova, Aquincum nebo lázně Gellért.
Teď ale v podvečerním horku zase šplháme malebnými budínskými ulicemi nahoru na hrad, neboť někteří si přejí doplnit Instagram. Okázale míjíme stanici lanovky a pokračujeme plíživým tempem k důvěrně známému schodišti. Co se týče turisticky exponovaných míst, tak mně většinou stačí je navštívit pouze jednou. Ale tentokrát jsem se musel podřídit většině, tak si je cestou alespoň trochu dobírám a s nadsázkou prohlašuji, že už nás tady musí každý obyvatel důvěrně znát. Když se konečně dostáváme k vyhlídce nad Řetězovým mostem, vynoří se zpoza rohu Szofi, se kterou jsme tady před časem seznámili v nějakém baru a strávili s ní a jejími přáteli pak celou noc. Teď se ale při vzpomínce na má slova všichni začnou smát a svoje obligátní „já jsem vám to říkal“ jsem si tentokrát mohl nechat pro sebe.