Jednou ráno v cizím domě
Probouzíme se do bíle zářící místnosti bez nábytku, jenom uprostřed leží naše společná matrace a venkovní světlo si našlo cestu dovnitř oknem bez záclon. Jednou se tady bude dát bydlet se vším komfortem, ale nám tady nic nechybí už teď. Ohořelé zbytky několika svíček a prázdná láhev od červeného vína připomínají nesmělou intimitu proběhlé noci.
„Vínko hreje, vínko páli, vínko múdre hlavy šiali.“
– slovenské přísloví.
M. si na holé tělo obléká mou košili a jde do vedlejší místnosti. Ticho náhle prořízne jasný a pevný tón smyčce klouzajícího po strunách violoncella. Bachovo Preludium z Cello suite No. 1, o které jsem ji včera žádal, mi teď servíruje v té nejčistší podobě. Jdu za ní veden omamnou melodií, usedám na zem a za okny staré chalupy začíná znovu tiše padat sníh.