Londýn
Ráno se probouzíme do divokého šumu větru za okny, M. zapíná televizi a všechny kanály se věnují zpravodajství o bouři Katrin, která v noci zasáhla Britské ostrovy. Máme tady na všehno čtyři dny, takže počasí nepočasí, musíme do ulic. Po vynikající britské snídani v hotelové restauraci vyrážíme na stanici londýnského metra, které je v tuto dobu zoufale přeplněné.
Procházíme centrem, nestačím obdivovat místní architekturu, kdy se středověké stavby elegantně doplňují s moderními budovami ze skla a oceli. Vzpomenu si na Dickense a hned se přenáším do viktoriánské doby: vidím ty špinavé, zablácené uličky plné dětí v obnošených šatech, mezi nimi projíždějící bryčky tažené jedním nebo dvěma koňmi, důležitě se tvářící bohaté bankéře a obchodníky v cylindrech, kteří mezi tím vším shonem kličkují, dámy v nadýchaných šatech se zdobenými klobouky na hlavách, lomoz, ryk, pachy…
Zastavíme u přechodu. „Look right“ říká nápis na silnici doplněný šipkou, před kterou leží hromádka koňských koblih.