Korfu
Začalo to nevinně jako vždycky.
– „Chtěla bych taky jednou jet na nějakou normální dovolenou,“ přičemž její důraz na slovo „normální“ mě donutil zpozornět a zvednout oči od nejnovějšího čísla časopisu Jachting.
– „Jak to myslíš, normální?“
– „No jako s cestovkou a odpočívat, ne jenom lozit po horách, spát v autě nebo zvracet z mořské nemoci.“
– „Vždyť ale taky jezdíme…“
– „Prostě jsem nám koupila v září zájezd na Korfu!“
A tak jsme jeli jako „koupáci“ na Korfu. Po třech dnech na pláži (a přečtení všech tří nových knížek, které jsem si stáhnul do čtečky) jsem toho měl ale dost a zavelel k radikální změně způsobu trávení volného času. M. už byla evidentně těmi třemi dny taky dostatečně uspokojená, tak se nebránila. V nedaleké půjčovně jsme si vzali na tři dny ten nejsilnější skútr a vydali se po klikatých cestách poznávat vzdálenější části ostrova. A jak jsem zjistil, tak skútr má oproti autu jednu nespornou výhodu – počet věcí, které na cestách můžete koupit, je díky omezenému zavazadlovému prostoru podstatně zúžený.
Projeli jsme ten ostrov od západu k východu a od severu k jihu a zpět. Vyjeli jsme dvě plné nádrže, spolykali nespočet prachu a drobného hmyzu, pocítili i svaly, o kterých jsme vůbec nevěděli, že v těle máme. Nakonec to bylo fajn. Ale cestovky, delegáty a rodinky mířící za koupáním teď zase na hodně dlouho nechci.