Budapešť
Nejlepší burgry mají v Zing Burger, nejlepší káva je v Espresso Embassy, nejlepší snídaně dělají v 9BAR. To jsou „základy Budapešti“ podle našeho hostitele Arona. Ještě během prvního dne navštívíme všechny, ale nakonec stejně zase skončíme na levém břehu, kde si před rokem R. nechtěně koupila nejdražší bagetu v Evropě.
Sobotní večery nedávají prostor k pochybnostem, že Maďaři umějí žít. V pátém obvodu nedaleko Řetězového mostu jsou otevřeny desítky hospod, barů a vinoték dlouho do noci. Pivo všude teče proudem a některé pouliční výjevy připomínají revoluci, která se v těchto místech odehrávala už v roce 1848. Na talíři před námi leží klobása velká asi jako ruka Štěpána I., ale stejně se u stánku dlouho nezdržíme. Nasáváme atmosféru pulzujícího velkoměsta a necháváme se unášet časem.
Aronův dům s pavlačovým dvorkem a nádherným secesním schodištěm působí chladně, ale když se uprostřed noci vracíme z toulky životem kypícímu ulicemi, dýchne na nás vřelou domácí atmosférou. Měl jsem strach z reakce sousedů, a tak nabádám ostatní, aby se na schodech chovali tiše. Bylo to zbytečné. Jednak stejně neztichli, a jednak to bylo sousedům úplně jedno. Ti se totiž domů vraceli ještě později po nás a bylo je pak taky slyšet po celém domě.
Ráno se potkávám v kuchyni s Tomem. Dáme si připálenou kapslovou kávu a probíráme naši další jachtařskou dovolenou. Za chvíli se pomalu začínají trousit i ostatní, a tak se v obou koupelnách dveře netrhnou. Dnes bude zase horko a čeká nás celý den venku, holky se navíc od včerejška chystají projet Margitin ostrov na pětikole. I přes mé vehementní protesty jsme samozřejmě nakonec jeli. Nevím, proč si vždycky vyberou tak pitomou zábavu. Aspoň že jsem nakonec mohl řídit.