Večer v San Franciscu
Protože rychlé občerstvení se pořád konzumovat nedá a na společenskou večeři v restauraci často není čas ani nálada, tak jsme občas večeři řešili nákupem jednotlivých surovin v místním krámku a jejich následnou kompletací až doma.
Po našem pozdním večerním příjezdu do Berkeley u San Francisca jsme asi půl hodiny jezdili ulicemi a hledali nějaký větší obchod, ale navigace byla bezradná a ten jeden či dva obchody, na které jsme náhodou narazili, měly už zavřeno.
Nakonec jsme se pod tíhou vyčerpání z dlouhého dne rozhodli zastavit u jednoho malého obchůdku s potravinami na rozhraní Berkeley a Oaklandu. Zatímco se možného přepadení v obchodě obvykle bojí prodavači, tak po našem vstupu dovnitř byly podmínky přesně opačné. Z liduprázdné ulice jsme nakráčeli do zatuchlého prostoru asi 5 x 3 metry. Mdlé světlo, špinavé a zaprášené regály a vysoký zjizvený černoch za pokladnou nepůsobili zrovna vstřícným dojmem. Kromě nás a prodavače v obchodě nikdo jiný nebyl.
Jenže hlad je hlad a vidina dalších desítek minut kroužení po ospalém předměstí, kde už dokonce i ve Starbucks měli od devíti hodin zavřeno, nás přinutily tísnivou atmosféru ignorovat a odhodlaně se pustit do nákupu. Všiml jsem si, že R. obezřetně vybírá jen samé balené potraviny a jelikož v obchodě byly jen dva regály naproti sobě, jedna lednice a prodejní pult, zvládla ten svůj nákup výjimečně i docela rychle.
Kasírující černoch z nás očividně nemá radost. Mohutnou tlapou se špinavými nehty probírá všechny položky našeho nákupu a buší do prehistorické zašlé pokladny. Po zaplacení nám kývne na pozdrav a mizí za ušmudlaným závěsem. Konečně vycházíme ven. Od oceánu proudí chladný večerní vzduch a tichá ulice se celá topí ve tmě.
Hit the road, Jack.