Chodník slávy
Hollywood Boulevard je teď v podvečer plný turistů, prodejců okružních tour, pouličních hudebníků a nejrůznějších individuí v kostýmech komiksových hrdinů, příšer nebo známých osobností showbyznysu. Mezi nimi se proplétají naháněči na vyhlídkové jízdy a pouliční umělci nejrůznějších kvalit.
Jeden z nich nás zastaví a nabízí svoje CD. Je to vysoký vychrtlý černoch a na můj dotaz odpovídá, že hraje směs jazzu a boogie woogie. Dávám mu dvacet dolarů a doufám, že na tom CD alespoň něco bude. Okázale míjíme La La Land s Predátorem rozdávajícím kolemjdoucím letáčky a pokračujeme dál v záři světel směrem k Malé Arménii. Normálně podobná místa nesnášíme, jenže tady je to jiné, je to Hollywood. Ta přehlídka kýče a nevkusu dokonale naplňuje zdejší genius loci.
Jedna z prvních hvězd na chodníku nesla jméno Joanne Woodward, manželky známějšího Paula Newmana. Od roku 1960 až do současnosti je chodník posetý více než 2000 pěticípími hvězdami významných osobností ze světa filmu, hudby, televize či divadla. Snahu přečíst všechna jména jsme dávno vzdali, a tak spíš jen náhodou občas narazíme takové, jehož nositele známe i my. Začíná se stmívat a my dnes musíme jít brzy spát.
Projíždíme večerním Beverly Hills a zatímco R. nostalgicky vzpomíná na svá dospívající léta s legendárním seriálem, já se soustředěně proplétám večerním provozem a jenom známý název ulice mi čas od času připomene, kde to vlastně jsme.
V Donově bytě příliš moderních výstřelků nenajdete, ale hudební přehrávač z přelomu tisíciletí a měničem CD nás opravdu potěšil. A tak jsme seděli na posteli, popíjeli Bud z mini lahváčů, místností se linuly hravé tóny saxofonu vysokého vychrtlého černocha a já jsem litoval, že jsem mu nedal víc peněz.